Proč už nechci kabelku, kterou potkám na každém rohu

Možná to znáš.

Koupíš si kabelku. Je krásná, líbí se ti a doma ji hned vybalíš, postavíš se před zrcadlo a říkáš si:

„Jo. Tak tahle je přesně moje.“

A pak jdeš druhý den do města.

Jedna stejná v tramvaji.
Druhá u pokladny.
Třetí kolem tebe projde na rameni jiné ženy.

A najednou už tak úplně „tvoje“ není.

Ne že by přestala být hezká. Jen se z ní tak nějak vytratilo to kouzlo.

A přesně o tom jsem si s tebou dnes chtěla popovídat.

Kabelka pro mě nikdy nebyla jen věc na peněženku

Jasně. Musí se do ní vejít telefon, klíče, peněženka a všechny ty naše „nezbytnosti“, bez kterých samozřejmě nemůžeme opustit dům.

A které pak stejně deset minut hledáme někde na dně. 

Jenže kabelka podle mě umí ještě něco.

Vezmeš si úplně obyčejné džíny, jednoduché tričko, přehodíš přes rameno zajímavou kabelku a najednou celý outfit vypadá jinak.

Nemusíš být oblečená od hlavy k patě podle posledních trendů.

Nemusíš mít skříň nacpanou oblečením.

Někdy stačí jeden kousek, který řekne:

„Tahle jsem já.“

Čím jsem starší, tím míň mě baví být jako všichni ostatní

A nemyslím tím, že potřebuji za každou cenu vyčnívat.

Spíš jsem postupně zjistila, že už nechci vybírat věci jen proto, že je zrovna mají všichni.

Chci si vybírat to, co se líbí mně.

I kdyby to bylo trochu jiné.
I kdyby to nebylo zrovna „in“.
A možná právě proto.

Mám ráda věci, u kterých se člověk zastaví a podívá se ještě jednou.

„Ty jo, kde jsi tu kabelku vzala?“

Přesně tenhle moment mě baví.

Ne proto, že bych potřebovala být středem pozornosti.

Ale protože je příjemné mít něco, co jsem si vybrala podle sebe. Ne podle toho, co zrovna nosí půlka města.

A možná právě proto vzniklo Originál Srdcem

Když tvořím kabelku, málokdy na začátku přesně vím, jak bude nakonec vypadat.

Mám před sebou materiál.

Přikládám k němu další. Něco vyřadím. Něco zase vrátím.

Občas mám geniální nápad, který po deseti minutách skončí větou:

„Niki, co sis to zase vymyslela?“ 

Pářu.

Předělávám.

Zkouším.

A pak přijde ten okamžik, kdy kabelku postavím před sebe, chvíli se na ni dívám a vím:

Jo. Teď je hotová.

A právě tohle na své práci miluju.

Nechci vyrábět stovky stejných kabelek.

Mnohem víc mě baví představa, že někde chodí žena s kabelkou ode mě a její konkrétní kombinaci jen tak na někom jiném nepotká.

Protože originalita nemusí křičet

Když řeknu „originální kabelka“, možná si představíš něco šíleného, barevného a extravagantního, co se hodí maximálně na módní přehlídku.

Jenže tak to vůbec být nemusí.

Originalita může být klidně černá.

Hnědá.

Pudrová.

Nebo jemně mentolová s kravatou, která dostala úplně jinou roli, než pro jakou byla původně vytvořená.

Může být jednoduchá a můžeš ji vzít k džínům, šatům i kabátu.

Rozdíl bývá v detailu.

V kombinaci materiálů. Ve tvaru. V nečekaném prvku. V něčem malém, čeho si možná všimneš až na druhý pohled.

A právě takové věci mám nejraději.

Takové, které nekřičí:

„Dívejte se na mě!“

Ale když si jich někdo všimne, chce se podívat ještě jednou.

A víš, co je na tom nejlepší?

Že nemusíme všechny chtít totéž.

Jedna miluje velké kabelky, do kterých by se v případě nouze vešel menší nákup a možná ještě půl domácnosti. 

Druhá vyrazí s malou crossbody, telefonem, klíčemi a nechápe, co tam my ostatní pořád nosíme.

Jedna chce černou.

Druhá růžovou.

Třetí sáhne po kombinaci, kterou bych si já sama možná nikdy nevybrala, a na ní vypadá naprosto dokonale.

Protože každá jsme jiná.

A čím dál víc si říkám:

Když nejsme stejné my, proč by měly být stejné naše kabelky?

Takže ne. Už nechci kabelku, kterou potkám na každém rohu.

Ne proto, že bych potřebovala mít něco dražšího nebo lepšího než ostatní.

Chci prostě něco svého.

Něco, co mě bude bavit vytáhnout ze skříně i za rok.

Něco, co si vezmu přes rameno a budu se v tom cítit dobře.

Něco, co ke mně bude patřit.

A jestli se mě pak někdo u kávy zeptá:

„Prosím tě, odkud máš tu kabelku?“

Tak se asi trochu usměju.

Protože přesně o tom to celé je. 

A teď mě zajímáš ty.

Vadilo by ti potkat na ulici ženu se stejnou kabelkou, jakou máš právě na rameni? Nebo je ti to úplně jedno?

Klidně mi napiš. Opravdu mě zajímá, jak to mají ostatní ženy.

A jestli už také nechceš kabelku, kterou potkáš na každém rohu, můžeš nakouknout do mého Kabelkového království.

Třeba tam na tebe právě jedna čeká. 

Originál Srdcem by Niki