Kolik oblečení ve své skříni opravdu nosíme?

Nedávno jsem otevřela skříň a místo obvyklého „co si dnes vezmu?“ mě napadla úplně jiná otázka.

Kolik z toho všeho vlastně opravdu nosím?

Protože věcí tam rozhodně málo není.

Jenže pak přijde obyčejné ráno, já stojím před skříní… a co myslíte?

Džíny. Triko.

Na podzim mikina nebo lehký svetřík.

A můžeme vyrazit. 😄

Moje skříň zřejmě miluje černou

Když jsem se na svůj šatník podívala trochu pozorněji, čekalo mě ještě jedno malé překvapení.

Černá. Šedá. Hnědá.

Zase černá.

A když se opravdu odvazuju, vytáhnu možná tmavě šedou. 😄

Chvíli jsem přemýšlela, jestli je to špatně.

A pak mi došlo, že vlastně vůbec.

Pokud mám černé triko, které nosím pořád, cítím se v něm dobře a pokaždé po něm ráda sáhnu, proč by mělo být problém, že je černé?

Problém podle mě není ani barva, ani to, že máme svůj oblíbený styl.

Mnohem větší škoda jsou věci, které máme doma a vůbec je nenosíme.

„To se ještě bude hodit.“

Znáte to?

Vytáhnete něco ze zadní části skříně.

Nenoste to.

Vlastně už ani přesně nevíte, kdy jste to měly naposledy.

Ale vyhodit nebo poslat dál?

Kdepak.

„To bylo drahé.“

„Třeba se mi to ještě bude hodit.“

„Až trochu zhubnu…“

„K tomu si jednou určitě něco koupím.“

A můj favorit:

„Co kdyby…“

Tak to zase pěkně pověsíme zpátky a náš dlouholetý nájemník může ve skříni bydlet další sezonu zdarma. 😄

Dvě otázky, které mi při třídění pomáhají

Když si nejsem jistá, položím si jednoduchou otázku:

Kdybych tuhle věc dnes viděla v obchodě, koupila bych si ji znovu?

Ne jestli byla drahá.

Ne jestli by se jednou mohla hodit.

Ale jestli bych za ni dnes znovu vytáhla peněženku.

A když pořád váhám, přichází druhá:

Kdy jsem ji měla naposledy na sobě?

Samozřejmě tím nemyslím plesové šaty, zimní kabát nebo věci, které z principu vytahujeme jen několikrát do roka.

Ale pokud jde o obyčejné oblečení a já si už ani nevzpomenu…

Tak mi moje skříň právě něco naznačuje.

A ještě jeden úplně obyčejný trik

Na tenhle nepotřebujete žádnou aplikaci, seznam ani tabulku.

Věci, které nosím, vracím na ramínku dopředu.

A pak už jen pozoruju.

Po nějaké době se totiž vzadu začnou hromadit kousky, které se ani nehnuly.

A to je někdy mnohem upřímnější odpověď než moje:

„Ale já to určitě ještě někdy unosím.“ 😄

Vyřadit přece neznamená vyhodit

A tohle je pro mě možná nejdůležitější.

Když zjistím, že nějakou věc nenosím, nemusí skončit v koši.

Můžu ji prodat.

Vyměnit.

Přešít.

Nebo ji dát někomu, komu bude dělat radost dalších několik let.

A právě tahle myšlenka je mi blízká i při mojí tvorbě.

Mám ráda věci, které dostanou druhou šanci. Materiál, který by někdo považoval za nepotřebný, může mít před sebou ještě úplně nový příběh.

Možná právě proto se na věci ve skříni snažím dívat trochu jinak.

Ne: „Potřebuju to ještě?“

Ale také:

„Nemohl by to teď potřebovat někdo jiný?“

Tak až příště otevřete skříň, zkuste se schválně podívat úplně dozadu.

Možná tam najdete něco, co už dávno čeká na svého dalšího člověka.

A teď jsem zvědavá – co ve vaší skříni vyhrává pořád dokola?

U mě už odpověď znáte.

Džíny a triko. 😉