Kam mizí naše staré oblečení? Příběh textilního odpadu a druhé šance
My už to nenosíme. Ale příroda s tím musí žít dál.
Znáš ten pocit, když otevřeš skříň, vytáhneš halenku, kterou jsi měla naposledy před pěti lety, a řekneš si: „Tohle už stejně nikdy nosit nebudu“?
A tak začneš třídit. Něco daruješ, něco odneseš do textilního kontejneru a něco už je natolik opotřebované, že to musí pryč.
Zavřeš skříň, máš uklizeno a dobrý pocit, že ses zbavila nepotřebných věcí.
Ale napadlo tě někdy, co se s tím oblečením děje potom?
Protože tím, že něco přestaneme nosit, jeho příběh ještě nekončí.
Oblečení nezmizí jen proto, že ho vyhodíme
Možná tě překvapí, že podle Evropské agentury pro životní prostředí vzniklo v Evropské unii v roce 2020 přibližně 16 kilogramů textilního odpadu na jednoho obyvatele.
A jen část tohoto odpadu se podařilo odděleně sesbírat pro další využití nebo recyklaci.
To je pořádné množství oblečení, látek a dalších textilních výrobků, nemyslíš?
Část vyřazeného oblečení najde nového majitele. Některé materiály se využijí při recyklaci. Další ale končí ve spalovnách, na skládkách nebo se vyvážejí do zahraničí.
A právě tam se někdy ukazuje, že věci, kterých jsme se zbavili, mohou představovat problém pro někoho úplně jiného.
Když naše staré oblečení cestuje přes půl světa
Možná si říkáš, že když odneseš oblečení do sběrného kontejneru, automaticky tím někomu pomůžeš.
Někdy ano. Použitelné oblečení skutečně může dostat další šanci.
Jenže ne všechno, co se vybere, se také znovu využije.
Velké množství použitého textilu z Evropy putuje do Afriky a Asie. Část se tam prodává, třídí nebo zpracovává. Jenže oblečení, které už není vhodné k dalšímu použití, může skončit na skládkách, v otevřeném odpadu nebo být spáleno.
A tak se problém, který jsme doma neviděli, objeví na druhém konci světa.
My už to nenosíme. Ale příroda s tím musí žít dál.
A co zvířata? Ta si náš odpad nevybrala
Když se řekne textilní odpad, většinou si představíme hromady starého oblečení.
Jenže vláknitý odpad může představovat nebezpečí i pro zvířata.
Odhozené provázky, šňůry, sítě a další podobné materiály se mohou zachytit kolem nohou, křídel nebo těla zvířete. V některých případech způsobují zranění nebo zvířeti znemožní pohyb.
A nemusíme se dívat jen na vzdálené oceány.
Podobná rizika existují také v našich lesích, zahradách a kolem vodních ploch.
Je ale důležité rozlišovat mezi odhozeným oblečením a například rybářskými sítěmi. Nejde o stejný druh odpadu, přesto mohou mít společné jedno – pokud se dostanou do přírody, mohou tam způsobit problémy.
Neviditelný problém jménem mikroplasty
A teď něco, co mě samotnou přimělo nad oblečením přemýšlet trochu jinak.
Věděla jsi, že při praní některých syntetických látek se mohou uvolňovat drobná plastová vlákna?
Například polyester nebo akryl jsou materiály vyrobené ze syntetických polymerů.
Při používání a praní se z nich mohou uvolňovat mikroskopická vlákna, která se následně dostávají do odpadních vod.
Část se zachytí při čištění vody, ale ne všechna.
Mikroplasty už byly nalezeny ve vodním prostředí i v tělech různých organismů. Vědci stále zkoumají jejich konkrétní účinky a dlouhodobé dopady.
Neznamená to, že musíš okamžitě vyhodit všechno polyesterové oblečení.
Právě naopak.
Jednou z rozumných cest je používat věci déle, dobře se o ně starat a nekupovat stále nové jen proto, že se změnil trend.
A právě tady začíná můj příběh
Víš, já se na staré materiály dívám trochu jinak.
Když někdo vidí odložené džíny, já přemýšlím, jaká by z nich mohla být kabelka.
Když dostanu staré kravaty, prohlížím si jejich vzory, barvy a strukturu.
A když se mi do rukou dostanou zbytky koženek nebo potahových látek z výroby, často už si v hlavě skládám nový originál.
Někdy mám dokonce pocit, že si ten materiál sám říká, čím chce být. 😁
A víš, co je na tom nejzajímavější?
Většinu střihů si vytvářím sama. A často je to právě zachráněný materiál, který rozhodne, jak bude výsledná kabelka vypadat.
Někdy je kus látky příliš malý na velkou kabelku, ale úplně ideální na ledvinku. Jindy mě zaujme vzor staré sukně a já začnu přemýšlet, jak ho zachovat, aby mohl dělat radost dál.
A právě v tom vidím kouzlo své autorské tvorby.
Ze staré kravaty kabelka? Proč ne!
Možná sis už všimla, že v mém Kabelkovém království vznikají docela neobvyklé kombinace.
Koženka se potká s manšestrem. Staré džíny dostanou novou podobu. Kravata, která kdysi patřila ke společenskému obleku, se stane zajímavým detailem batohu.
A materiál, který měl původně úplně jiný účel, najednou dostane novou roli.
Neznamená to, že každá stará látka je vhodná k dalšímu šití. Vždycky záleží na jejím stavu, pevnosti a vlastnostech.
Ale když najdu materiál, který může dál dobře sloužit, byla by škoda jeho příběh předčasně ukončit.
A tak vznikají kabelky, batohy a ledvinky Originál Srdcem.
Každý jiný. Každý s vlastním charakterem.
Neříkám, že svými kabelkami zachráním planetu
A ani to nechci tvrdit.
Také při mé tvorbě používám nové komponenty, spotřebovávám energii a vznikají odstřižky.
Ale věřím, že má smysl využívat kvalitní materiály, které už existují, a dávat jim další příležitost.
Pro mě totiž upcyklace není jen módní slovo.
Je to způsob přemýšlení.
O tom, co máme. Co skutečně potřebujeme. A jestli všechno, co už neslouží původnímu účelu, musí nutně skončit v odpadu.
Možná nemusíme měnit celý svět. Stačí začít u své skříně.
Nemusíš hned všechno vyhazovat a nahrazovat ekologičtějšími variantami.
Možná stačí příště nejdřív přemýšlet, jestli se dá oblíbený kousek opravit.
Jestli stará košile nemůže posloužit někomu jinému.
Nebo jestli místo dalšího tuctového módního doplňku nedat přednost něčemu, co už má svůj příběh.
Protože věci nemusí být nové, aby byly krásné.
A staré materiály nemusí být bezcenné, aby z nich vzniklo něco výjimečného.
Právě takové příběhy šiju v Originál Srdcem.
Pokud tě zajímá, jak vypadají zachráněné materiály v nové podobě, přijď se podívat do mého Kabelkového království.
Třeba tam objevíš originál, jehož příběh bude pokračovat právě s tebou.
